Narodil se 24. července 1860 v Ivančicích na Moravě, kde jeho otec pracoval jako soudní zřízenec. V budově soudu také velká rodina bydlela. Alfons už od mala projevoval umělecké nadání, maloval a dobře zpíval.
Výtvarné umění bylo také jediné, čemu se pořádně věnoval na brněnském gymnáziu, jinak byl studentem mizerným. Dvakrát propadl a školu nakonec musel opustit. Otec mu u soudu sehnal místo písaře, ale mladý Mucha
už věděl, že se chce věnovat umění. Nepodařilo se mu dostat na uměleckou školu, odjel proto do Vídně, kde se živil se jako malíř divadelních kulis a studoval kresbu na akademii. Po požáru divadla o práci přišel a vrátil se na Moravu. To se ukázalo jako šťastná náhoda, začal totiž pracovat pro hraběte Eduarda Khuen-Belasiho, který se stal jeho mecenášem.
VYRAJTE SLEVU 50 % na pamětní ražbu zušlechtěnou ryzím stříbrem
s kolorovaným portrétem ikony pařížské secese, Alfonse Muchy.
Hrabě byl z Muchy nadšený a platil mu pobyt na umělecké škole v Mnichově. Odtud, stále za podpory svého mecenáše, zamířil Mucha do Paříže, uměleckého centra tehdejšího světa. Tam byl ve svém živlu, ale patrně si zvykl na příliš pohodlný život. V roce 1899 mu nečekaně hrabě přestal vyplácet podporu, snad z výchovných důvodů, a Mucha se musel postavit na vlastní nohy.
Protloukal se Paříží, jak se dalo, ilustroval knížky, časopisy, přispíval do novin. Velký úspěch, který Muchu proslavil takřka přes noc, zažívá v Paříži až v roce 1894, kdy zpracovává návrh plakátu Gismonda pro významnou divadelní herečku Sarah Bernhardtovou. Plakát okouzlil nejen umělkyni, ale i veřejnost. Mucha zaplavuje Paříž svými barevnými litografiemi, které propagovaly divadelní hry, likéry, časopisy či cigarety. Dalším vrcholem jeho kariéry byla Světová výstava v roce 1900 v Paříži, kdy na objednávku rakousko-uherské vlády vyzdobil pavilon Bosny a Hercegoviny malbami a plastikami. Tento pavilon následně patřil mezi nejnavštěvovanější.
I přes kosmopolitní život byl silným českým vlastencem, zabýval se historií slovanských národů. Domnělou slovanskou vzájemnost vtělil i do gigantického, i když nikdy nedokončeného díla Slovanská epopej. Dále dekoroval například sál v novém Obecním domě, centru českého společenského života. V návrzích oslavuje hrdiny českých dějin a jednotu slovanských národů.
Po vzniku Československa patřil Mucha mezi prominentní umělce nové republiky. S významnými osobnostmi republiky, například s Edvardem Benešem, Aloisem Rašínem či bratry Čapky, také sdílel členství u svobodných zednářů.
Jako čelný národní umělec navrhuje první československé poštovní známky a bankovky. Alfons Mucha je autorem první desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny a pětisetkoruny. Na některých je vyobrazena jeho žena Marie, na jiných dcera Jaroslava. Mucha rovněž navrhl různé druhy státnických symbolů včetně podoby policejních uniforem. Průběžně také pracoval na monumentální Slovanské epopeji.
V roce 1939 po vpádu nacistů do Československa byl Mucha zatčen gestapem a podroben výslechu. Po několika dnech je ve zhoršeném zdravotním stavu propuštěn a 14. července 1939 ve věku nedožitých 79 let umírá.