Československé legie 110 let v 5 uncích ryzího stříbra

Detailní popis

Unikátní pamětní ražba z ryzího stříbra připomíná 110. výročí vzniku Československých legií. Tato unikátní ražba je vyražena v 5 uncích stříbra vysoké ryzosti 999/1000. Numismatickou emisi vydala tradiční česká Bohemia mincovna a exkluzivně ji distribuuje společnost Moje mincovna CZ. Každá ražba je individuálně kontrolována Českým puncovním úřadem, což je zárukou ryzosti drahého kovu. Každý exemplář z přísně limitované edice pouhých 110 kusů obsahuje unikátní číslování na hraně a pro dokonalou prezentaci je uložen v elegantní číslované sběratelské krabičce s číslovaným certifikátem pravosti.

Během první světové války Češi a Slováci bojovali na obou stranách fronty. V zahraničí se zformovaly československé legie, které se následně staly pilířem nové republiky.
Když Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku, mnozí Češi ji nevzali za svou a rozhodli se bojovat na straně Trojdohody, po boku Francouzů, Britů a Rusů. Zahraniční jednotky se formovaly z vystěhovalců a frontových přeběhlíků z rakousko-uherské armády. Nejznámějšími se staly dobrovolnické oddíly, později známé jako československé legie, působící na ruském, francouzském a italském bojišti, ale menší počty vojáků se zúčastnily bojů také v Srbsku, Rumunsku a Řecku. Nejpočetnější a vojensky nejúspěšnější byli ruští legionáři, kteří se museli vypořádat i s revolučními bolševiky, kteří na ně útočili. Přitom ovládli velkou část Sibiře.

Silný kontingent bojoval i ve Francii, která byla hlavním spojencem budoucího Československa. Legionáři se cvičili v Darney, městě nedaleko západní fronty. Odtud je i fotografie ve Vašem sběratelském boxu. Zachycuje příslušníky 21. střeleckého pluku během slavnostní přísahy věrnosti československému státu. Slavnostní prapor věnovala Paříž a veliteli pluku jej předal francouzský prezident Raymond Poincaré. Právě Poincaré jako první evropský státník veřejně deklaroval právo Čechoslováků na samostatný stát, který legionáři vybojovali.

„Šlo o to, abychom měli armádu co největší, armádu opravdu vojenskou, nikoliv politickou, šlo o ducha naší armády, měla být naše, ne ruská, třebaže rusofilská. Vojsko české muselo jasně vědět, proč bojuje a jakých má dosáhnout politických cílů, musilo přísahat národu svému, zkrátka musilo to být vojsko naše.“ 
Tomáš Garrigue Masaryk – Světová revoluce