Karel IV. žil bohatý život a pozvedl Prahu i České království

V té době do Karlova života vstoupila jeho první manželka, Blanka z Valois. Jan Lucemburský chtěl posílit vztahy mezi lucemburskou dynastií a Francií, proto oženil tehdy sedmiletého prince se stejně starou Blankou. Nepočítalo se, že by dětští novomanželé vyrůstali spolu, společného života se dočkali až po sedmi letech od svatby, kdy se usadili v Lucemburku.

V roce 1333 se následník trůnu Karel vrátil do Čech a do Prahy rovněž přijela jeho manželka. Rok po příjezdu do Prahy se manželům narodila dcera Markéta. Ta se ve svých jedenácti letech stala manželkou o devět let staršího uherského krále Ludvíka I. a odjela do Uher. Tři roky nato zemřela při morové epidemii.

Pouze u nás nyní můžete získat oficiální ražbu zušlechtěnou ryzím zlatem s portrétem Karla IV., jenž je vyvedený unikátní technikou kolorování v barvě sépie s 800 Kč cenovým zvýhodněním spolu s certifikátem pravosti a DÁRKEM v podobě obrazové reprodukce z Velkých kronik Francie zcela ZDARMA. Neváhejte a vyzvedněte ZDE.

Karel byl odmalička vychováván pro trůn. Dostalo se mu nejlepšího možného vzdělání, mluvil několika jazyky. Současně po boku svého otce Jana získával diplomatické i válečné ostruhy, především v Itálii. Kralevic Karel bojoval také v bitvě u Kresčaku roku 1346. Toho horkého srpnového dne se u městečka Crécy neboli Kresčaku, které se nachází pár kilometrů od mořského pobřeží na pomezí krajů Artois a Pikardie, odehrála bitva mezi Angličany a Francouzi, jedno z dějství stoleté války. Na francouzské straně stáli i Jan Lucemburský se synem Karlem. Kralevic se raději z boje za nepříznivé situace stáhl. Ne tak jeho otec. Padesátiletý Jan Lucemburský, na obě oči slepý, se vydal do poslední bitvy. S družinou nejvěrnějších, přivázaný ke svému koni, se vydal na bojiště. Zemřel v bitevní vřavě, jak se na pravého rytíře slušelo.

Na český trůn tak nastoupil Karel. Nejdříve musel v Říši uhájit titul říšského krále, k čemuž mu pomohla nečekaná smrt úhlavního rivala. V Čechách se mezitím nechal roku 1347 korunovat českým králem. Pro svoji korunovaci nechal vyrobit svatováclavskou korunu, nejvzácnější klenot Českého království. Karel IV. od počátku stanovil, že koruna nikdy nebude osobním majetkem krále, ale bude patřit patronovi českých zemí, svatému Václavovi. Všichni následující panovníci si ji mohli od světce pouze vypůjčit při velmi výjimečných situacích, především korunovacích. Byla též symbolem společným pro všechny země Koruny české, jejichž jednotu ztělesňovala.

Král se pustil do plnění velkolepých plánů, které zvedaly prestiž Českého království. Založil univerzitu, nechal budovat Nové Město, pokračoval ve stavbě úchvatné katedrály, později nechal postavit kamenný most a stojí také za mnoha dalšími významnými počiny.

Současně diplomaticky velmi zdatný Karel upevnil svoji pozici v Evropě a stal se jako vůbec první český král římským císařem. Po slavnostní korunovaci na velikonoční neděli 5. dubna 1355 ve Svatopetrské bazilice v Římě začal Karel používat pořadové číslo čtvrtý.

Karel IV. patřil k nejmocnějším panovníkům své doby a české země zažívaly pod jeho vedením nebývalý rozkvět. Vedle politických úspěchů proslul také velkou zbožností. K Bohu se měl silně přimknout během nemoci v mládí, kdy se zdálo, že nepřežije.

Vytoužený syn a dědic se mu narodil až v pozdním věku. Karel pro jeho nástupnictví udělal všechno, král Václav IV. ale nastupoval vládu už v jiné, bouřlivě se měnící Evropě. V té se mnohem lépe dařilo mladšímu Karlovu synovi, Zikmundovi Lucemburskému. Ten se stejně jako jeho otec stal římským císařem, mezi jeho úspěchy patřilo i vyřešení papežského schizmatu.