Národní divadlo - zlatá pamětní ražba - 1/10 oz, Proof

Detailní popis

Unikátní výroční ražba z ryzího zlata oslavující položení základního kamene Národního divadla je striktně limitovaná 199 exempláři pro celý svět. Každý kus je individuálně zkontrolován Českým puncovním úřadem, což Vám poskytuje garanci ryzosti drahého kovu. Jedinečné umělecké dílo z produkce ryze české Bohemia mincovny s individuálním číslováním na hraně je dodáváno v luxusním číslovaném sběratelském boxu společně s číslovaným certifikátem původu a je exkluzivně distribuováno společností Moje mincovna CZ. 

„Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž Pán Bůh dílu svatyně této...“ František Palacký Položení základního kamene Národního divadla dne 16. května 1868 doprovázela velkolepá slavnost, které se dle odhadů zúčastnilo na 150 tisíc lidí. Již ráno se v okolí karlínské Invalidovny seřadil mohutný průvod, který prošel Prahou až k budoucímu staveništi na nábřeží Vltavy. Zde již byl pod ozdobným baldachýnem připraven velký žulový kvádr pocházející z lomu Kaménka z Louňovic na Říčansku. Po slavnostních projevech významných osobností následoval obřad poklepání na základní kámen, jehož se jako první zhostil František Palacký, který pronesl výše citovaná památná slova. Po Palackém na kámen poklepali zástupce zemského výboru dr. Smeykal a předseda klubu českých poslanců F. L. Rieger. Národní divadlo však nemá základní kámen pouze jeden. Zpráva o vylomení kamene z Řípu v dubnu 1868 totiž vyvolala velké nadšení a do Prahy se vlakem, lodí, na voru i koňmo začaly sjíždět kameny z dalších památných míst Čech a Moravy. Jako první do Prahy již 5. května 1868 dorazil kámen z pověstmi opředené moravské hory Radhošť. Spolu s druhým kamenem z Řípu tvořily společný „česko-moravský podstavec“ pro vlastní základní kámen číslo tři, kterým je již zmíněný kámen z Louňovic s vytesanou dutinou, do níž byla při slavnosti vložena kovová schránka se zakládací listinou. Čedičový kámen z úbočí Řípu je ovšem považován za nejslavnější. Nápis na něm výstižně shrnuje poslání Národního divadla: „Ze Řípu Čech svůj domov vzal, na Bílé hoře dokonal, v matičce Praze z mrtvých vstal.“