Soubor Českých korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna s čepičkou, poduškou a pouzdrem, královské jablko s pouzdrem, královské žezlo s pouzdrem a korunovační roucho. Spolu s korunovačními klenoty bývá vystavován zlatý relikviářový kříž, zvaný korunovační, a obřadní korunovační meč svatého Václava.
Zjistěte, co o korunovačních klenotech a Svatovítském pokladu víte ve vědomostním kvízu na odkazu ZDE a získejte jako odměnu klíč ke svému pokladu.
Svatováclavská koruna je nejznámějším a nejdůležitějším českým korunovačním klenotem. V podobě, jaké ji známe dnes, ji nechal vyrobit český král a římský císař Karel IV. Navázal na přemyslovské dědictví a kult svatého Václava. Karel IV. nechal korunu vložit na lebku českého patrona a každý nový český král si ji pouze propůjčil v den korunovace. Zajistil tak nekonečné trvání české státnosti. Svatý Václav je věčným panovníkem, vládnoucí král je jeho zástupcem. Je ze zlata a zdobena mnoha vzácnými drahokamy a perlami. Vznikem republiky přestaly korunovační klenoty sloužit svému původnímu účelu, nadále ale mají neocenitelný význam jako symboly české samostatnosti a státnosti.
Uvádění nového panovníka na trůn se neobešlo bez korunovačního kříže. Podobně jako korunu jej nechal vyrobit Karel IV. Jde ani ne tak o umělecký předmět, jako spíše o velmi bohatě zdobený relikviář ve tvaru latinského kříže. Nejvýznamnější a také nejviditelnější relikvií jsou drobné části dřeva z kříže, na němž měl být Ježíš ukřižován. Do drobných schránek krytých průhlednými křišťálovými destičkami byl dále vložen zlomek hřebu, kterého mělo být užito k přibití Krista ke kříži, provazu, kterým měl při svém utrpení svázané ruce, část houby, z které dali Kristu napít, když visel na kříži, a dva úlomky trnové koruny.
Korunovační klenoty patří k tomu nejvzácnějšímu, co v našem státě máme. Jsou součástí Svatovítského pokladu, který je sbírkou drahocenných uměleckých a historických předmětů. Obsahuje také relikvie svatých, textilie a ikony. Jedná se o největší chrámový poklad v Česku a jeden z největších v Evropě.
Poklad vznikal postupně a v průběhu staletí se v něm hromadily významné artefakty vysoké symbolické hodnoty. K nejstarším získaným relikviím patřilo rameno sv. Víta, který v roce 929 obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I. Pro uložení ostatku vybudoval Václav rotundu, v jejíž apsidě byl později, již jako uctívaný světec, pohřben. Do klenotnice byly dále uloženy Svatováclavská přilba, Svatováclavský meč a kroužková košile, z nichž první dva předměty pocházejí z 10. století. Nejznámější je přilba, která se dnes skládá ze zvonu, nánosníku a obroučky a vykazuje četné opravy. Má se za to, že zvon přilby pochází z 10. století, tedy z Václavovy doby. Nánosník je pozdějšího data. Přilba nese i stopy po boji, nejspíše úderu sekerou. O meči se také dlouho pochybovalo, zda vůbec mohl patřit českému knížeti. Nyní se má za to, že čepel je původní a pochází z doby Václavova života.
O pravosti se nepochybuje u vzácné relikvie, jíž je Václavova lebka. Od dob vlády Karla IV., který nechal nad světcovým hrobem vybudovat na pražském hradě kapli, je uchovávaná samostatně, odděleně od těla. Kromě doby korunovací na ní měla spočívat svatováclavská koruna. Svatý Václav tak symbolicky věčně vládl českým zemím.
Zatímco lebka sv. Václava spočívá na podušce, pro lebku jeho babičky sv. Ludmily byla zhotovena stříbrná pozlacená busta. Na svatý ostatek se dá podívat z výšky, neboť hlava je opatřena křišťálovým okénkem a je na relikvii vidět. Lebka je dosud velmi dobře zachována, chybí jí spodní čelist a obličejová část. Dvě malé části byly odříznuty ostrou pilkou a darovány do chrámu sv. Ludmily na Vinohradech.
Zjistěte, co o korunovačních klenotech a Svatovítském pokladu víte ve vědomostním kvízu na odkazu ZDE a získejte jako odměnu klíč ke svému pokladu.
Relikvie svatých jsou nedílnou součástí Svatovítského pokladu, pro mnohé z nich doboví umělci vytvořili skvostné schránky různých tvarů a podob. Mezi ty méně obvyklé patří relikviář svatého Jiří, který má tvar ruky. Ruka sv. Jiří je nejstarším příkladem relikviáře ve tvaru paže na našem území. Uvnitř se nachází napůl seříznutá kost zabalená do vybledlého purpurového hedvábí s plátnovou vazbou. Kost byla rozříznuta druhotně, možná králem Václavem II., který polovinu kosti oddělil pro zbraslavský klášter. Původní ostatek svatojiřskému klášteru pravděpodobně daroval kníže Vratislav roku 921.
Typově zcela jiný relikviář z lucemburské doby ochraňuje ostatky svaté Kateřiny, která patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Má se za to, že relikviář, dříve zvaný také monstrance, vznikl někdy kolem roku 1380 v Praze. Ústředním bodem relikviáře je vodorovně položený křišťálový válec, který uchovává svaté ostatky. Po obou stranách válce i nad ním vyrůstá bohatá architektura krásných gotických pilířků, oblouků i věžiček, vrcholící ve čtyřbokou štíhlou baldachýnovou věžičku. Pod ní stojí na nízkém malém soklíku soška svaté Kateřiny s korunou na hlavě, s kolem a mečem v rukou, tedy s charakteristickými atributy světice. Podle legendy byla při mučení lámána v kole.
Mezi obvyklé tvary schránek se řadí dřevěné desky, ve Svatovítském pokladu se nachází Deska trevírská. Ve 13. století vzniklo hned několik podobných desek, což souviselo s dobytím Konstantinopole v roce 1204, kterou vyplenila čtvrtá křížová výprava. Tehdy západní Evropu zaplavilo obrovské množství relikvií. Trevírská deska zůstávala až do francouzské revoluce v klášteře sv. Martina v Trevíru. Deska se neznámo, jak dostala do Prahy, kde ji ve vetešnictví koupili Nosticové. V roce 1846 ji nechali umístit na oltář sv. Anny v Nostické kapli.
Jiný tvar má schránka pro ostatky sv. Vojtěcha, má podobu busty. Nádherná zlatnická práce ze stříbra se zlacenými prvky a celou plejádou drahokamů je dílem z konce 15. století. Můžeme sledovat velmi naturalisticky pojatou stárnoucí tvář druhého biskupa české země, jenž je oděn do liturgického pláště, který kolem krku tvoří velmi rafinovaný překlad a umocňuje plasticitu. Vede diváka k tomu, aby spatřil vrásčitý krk a také relikvii umístěnou v obdélném okénku hned na světcově hrudi. Populární český světec je v pokladu zastoupený mnoha dalšími památkami. 
Jednou z nich je biskupský hřeben zvaný svatovojtěšský, který se řadí k pětici nejvýznamnějších hřebenů dochovaných ve světových sbírkách. Je jasné, že slonovinový hřeben Vojtěchovi nikdy nepatřil. Vznikl v Porýní či Sasku asi sto let po jeho smrti. Sloužil k symbolickému učesání vlasů arcibiskupa či biskupa při významných obřadech, jakými byly korunovace králů nebo obřady pomazání. Podle vysokého stupně opotřebení, vylámaných zubů a přelomení se usuzuje, že se používal velmi často a dlouho. Jako svatovojtěšský se nazývá pro to, že každý pražský biskup byl symbolickým následovníkem sv. Vojtěcha.
Zatím jsme se věnovali především středověkým předmětům Svatovítského pokladu. Do jeho inventáře ale přibývaly položky i v novověku. Takový předmětem je kapitulní monstrance, kterou vyrobili pražští zlatníci pro svatovítskou kapitulu. Schránka na hostii má typický slunečnicový tvar s mnoha paprsky. Všechny části monstrance jsou velmi bohatě zdobené tepanými ozdobami. Mezi nimi se vinou větvičky a květy z drahokamů, které vytvářejí pro oko oslnivou směs. Schránku ovíjí zvláště jemně zpracovaný nádherný věnec z diamantových a smaragdových květin, který se sepnutý rubínovou pentlí.
Zjistěte, co o korunovačních klenotech a Svatovítském pokladu víte ve vědomostním kvízu na odkazu ZDE a získejte jako odměnu klíč ke svému pokladu.