Z českých politiků ji tehdy razantně a nekompromisně začal prosazovat Tomáš Garrigue Masaryk. Činil tak z exilu, protože doma mu hrozilo zatčení za vlastizradu a nejvyšší trest.
Masaryk, Beneš, Štefánik
Doma se mohl spolehnout na domácí odbojovou skupinu. Jeden z jejích členů, Edvard Beneš, záhy emigroval za Masarykem a spolu se Slovákem Rastislavem Štefánikem vytvořili trojlístek, který bojoval za vznik nového státu. Masaryk vše zastřešoval intelektuálně a argumentačně, Beneš se ukázal jako nesmírně pracovitý a schopný administrátor, generál Štefánik otevřel dveře do vysoké diplomatické společnosti.
Vedle samotné myšlenky státu ale bylo nutné mít i ozbrojenou sílu. Masarykovi se podařilo organizovat vojenské jednotky složené z Čechů a Slováků. Byly to ony slavné legie, které se formovaly na francouzské, italské a ruské frontě. Co mohlo světové velmoci přesvědčit lépe, než desítky tisíc vojáků, kteří chtěli bojovat za dosud neexistující stát? V Rusku se na čas stali Češi a Slováci rozhodující vojenskou silou.
Muži 28. října
S chýlící se kapitulací Rakouska-Uherska se blížil i vznik Československa. V říjnu 1918 Spojené státy americké uznaly Washingtonskou deklaraci, prohlášení nezávislosti československého národa. To byla pro mocnářství poslední rána. Večer 28. října vydali domácí Národní výbor zákon o zřízení samostatného státu československého. Pod ním byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, později zvaní "muži 28. října".
Zdaleka ne všichni „noví“ Čechoslováci měli ze státu radost. Miliony sudetských Němců se ocitly v republice, kterou nechtěli. Snahy odpojit nově vyhlášené sudetské provincie ale zatrhla československá armáda a četníci, kteří pohraničí obsadili. Zbraně musely mluvit i na Slovensku, kde se Maďaři nechtěli vzdát svých tradičních uherských území.
Vrací se prezident a do práce
Masaryk v době vyhlášení republiky pobýval v Americe, ze které připlul lodí. Následně ještě vykonal cestu po Evropě, kdy navštívili spojence. Hranice Československa jeho vlak přejel 20. prosince, již o měsíc dříve jej zvolili prezidentem.
Novou republiku čekalo hodně práce. Musela co nejrychleji odpoutat od rakousko-uherské měny, k čemuž ekonomy poháněla i vysoká válečná inflace. Ministr financí Alois Rašín nechal okolkovat rakousko-uherské bankovky, které dále platily. V dubnu 1919 byla zákonem zavedená nová česká koruna, která postupně nahrazovala okolkované bankovky a mince.
Ještě o rok později vznikly nové státní symboly. Červenobílou vlajku s modrým klínem má Česká republika dodnes. Při tvoření návrhů malého, středního a velkého státního znaku vycházel autor z historických zemských znaků dotčených zemí. Respekt k legiím potvrdilo užívání jejich znaku jako oficiální symbolu Československa. Vedle toho vznikla i prezidentská standarta s nápisem Pravda vítězí.