Stalo se tak v době velké národní emancipace. Není proto divu, že kameny položené do základů divadla přetékaly symbolikou.
Kámen číslo jedna byl dodán z Radhoště, symbolu Moravy, kde podle tradice stanuli Cyril a Metoděj. Druhý pocházel z Řípu, mytické české hory. Čedič byl vylomen při velkém táboru lidu, poté se slavnostně předával až do Prahy. K těmto dvěma kamenům přibyl třetí, z nijak slavného místa. Důvod to mělo technický. Architekt Josef Zítek chtěl mít uvnitř schránku, ale ani do jednoho ze dvou přivezených kamenů nebylo možné vysekat otvor. Proto majitel lomu Kaménka u Louňovic, který byl členem sboru pro zřízení Národního divadla, nechal vylomit a dovézt žulový kvádr, do kterého nechali vytesat schránu pro zakládací listinu. Právě na tuto žulu všichni slavnostně klepali při slavnostním zakládání.
Další kameny pro základy Národního divadla se svážely z celých Čech a Moravy, každý chtěl přispět na stavbu divadla. Už samotné jejich svážení provázela velká sláva. Kameny ozdobené girlandami z chvojí a červenobílými vlajkami Království českého putovaly do Prahy na vozech, a kdekoliv se zastavily, tam se řečnilo. Lidé kameny líbali, pěvecké spolky zpívaly.
Při slavnostním založení stály v základech na dvě desítky kamenů. Pocházely ze symbolicky významných míst, například ze Žižkova, Blaníku, Práchně, Domažlic, Vyšehradu, Chrasti u Chrudimi, Buchlova, Záhlinic, Boubína, Svatoboru, Trocnova, Hostýna a dalších míst. Mezi základními kameny je i bílá mramorová deska od krajanů z Chicaga s nápisem, kámen ovšem cesta přes oceán pozdržela až do roku 1871.
Všechny základní kameny jsou dodnes přístupné ve sklepení budovy Národního divadla.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons a archiv Moje mincovna CZ