Osobnosti české politiky, kultury a vědy na základní kámen poklepaly 16. května 1868. Už v pět hodin ráno se řadil nekonečný průvod. Byly v něm v něm krojované jízdy, sokolové, zpěvácké spolky, granátnická hudba, divadelní ochotníci, studenti, ale také řezníci se sekerami, kožešníci, zlatníci, bednáři nebo slovenští dráteníci. A samozřejmě čeští politici, poslanci, zahraniční hosté i deputace českých spolků z Ameriky. Průvod čekal, až na vrchu Žižkově vystřelí hmoždíř, aby se mohl vydat na pochod k Praze. Slunce svítilo, podél cesty stály tisíce přihlížejících a provolávaly slávu Národnímu divadlu.
Největší česká slavnost 19. století byla plná patosu a národního uvědomění. V dobových Národních listech se psalo: „Pán připravil nám den veliký“. Jako slavnostní řečník vystoupil s dlouhým projevem politik Karel Sladkovský. „Zaplesej, dlouho svírané srdce české, zaplesej, sbratřené s ním srdce slovanské! Již zasvitla nám zora jasného, nadějeplného dne, již opět probuzen jest národ náš k novému, činoskvělému životu, a dílem slavným chystá základ slavné budoucnosti své,“ promlouval k tisícům lidem Sladkovský. Diváci se do Prahy sjížděli již od 14. května, kdy přijelo 25 tisíc diváků, 15. května dorazilo do Prahy 24 zvláštních vlaků a 16. května dalších 60 tisíc lidí.
Na základní kámen poklepali politické, kulturní a vědecké osobnosti tehdejší doby. Nejznámějším je Bedřich Smetana, který při aktu pronesl „Hudba všem Čechům.“ Dále to byl František Kolár, který byl uměleckým ředitelem Prozatímního divadla, předchůdce Národního divadla. Nechyběl samozřejmě „otec národa“ František Palacký.
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons