Ke zlatu se vážou legendy snad každé starodávné civilizace. Egypťané věřili, že zlato tvoří těla bohů, podle Řeků zas bylo jejich krví a Inkové tento vzácný kov považovali za symbol slunce. A co archeologové opravdu nalezli? Třeba v Uru v Mezopotámii více než pět tisíc let starý zlatý šperk sumerské královny Šubad nebo v egyptské hrobce faraona Tutanchamona poklad z devíti tun zlata tvořený sarkofágem, trůnem a stovkami řemeslně dokonalých sošek a šperků.
Tento vzácný kov už ve starém Egyptě postupně začal sloužit jako platidlo. K tomuto účelu Egypťané používali zlaté slitky označené Menes. Později razili zlaté mince Římané, a to od roku 217 před Kristem pod názvem denár. Jejich státní mincovna, která se nacházela na Kapitolu u chrámu Juno Moneta, dala výraz pro peníze, jenž se zachoval dodnes v mnoha jazycích včetně angličtiny.
Pozadu nezůstávaly ani české země, kde začali zlato využívat již Keltové ve 2. až 1. století před naším letopočtem. Ti získávali zlato rýžováním, nejvíce v jižních a středních Čechách na Otavě, Volyňce, Blanici a Vltavě, ale také na západě Čech, Českomoravské vrchovině a ve Slezsku. Z doby keltského osídlení pocházejí archeologické nálezy zlatých mincí zvaných duhovky a také různých zlatých kroužků, drátků či spirál. Jeden z největších keltských pokladů byl nalezen u Podmokel na Berounsku, kde v roce 1771 sesuv půdy odkryl téměř padesát kilogramů zlatých mincí. Dvě stovky duhovek vydal také vrch Hradiště mezi Stradonicemi a Nižborem.
K obrovskému rozvoji těžby zlata a využití hlubinných dolů došlo na našem území ve středověku, konkrétně za panování Lucemburků ve 14. století. Těžba zlaté a stříbrné rudy v té době přispěla k bohatství státu, výraznému stavebnímu rozvoji Prahy i mezinárodnímu obchodu. V roce 1325 začal Jan Lucemburský razit zlaté mince, o pár let později se v Čechách využívalo už 25 zlatonosných oblastí. Dolovalo se ve Zlatých Horách na severní Moravě či v okolí dnešních Kašperkských Hor na Šumavě, nejvýznamnějším revírem ale bylo okolí Jílového nedaleko Prahy. Ostatně na Jílovsku se doly udržely až do 20. století, zatímco v jiných oblastech se zdroje rychle vyčerpávaly a těžba začala upadat již před husitskými válkami.
Zlato bylo symbolem bohatství v celé středověké Evropě. Už Karel Veliký nechal při své korunovaci vyrazit několik zlatých mincí. První zlaté dukáty se pak začaly využívat v Itálii, nejprve v roce 1140 v Apulii, později také ve Florencii a Benátkách. České zlaté dukáty po zmíněném Janu Lucemburském nechal razit také Karel IV. a další panovníci jako Rudolf II., jako poslední pak Marie Terezie.
Další velký rozvoj zlatých mincí pak v Evropě přišel po objevení Ameriky. Při zámořských cestách získávaly evropské mocnosti v čele se Španělskem a Portugalskem od jihoamerických civilizací velké množství zlata, z něhož se pak začaly razit mince nejprve ve Španělsku, od roku 1640 ve Francii a od roku 1663 v Anglii.
V současnosti se zlato těží ve více než padesáti zemích světa, například v Jihoafrické republice, Rusku, Kanadě, Spojených státech či v Austrálii. Celkem bylo na Zemi vytěženo 75 000 až 117 000 tun tohoto drahého kovu.
Jak je z tohoto stručného historického výčtu patrné, zlato bylo vždy v historii uchovatelem hodnoty. Proto si i v pozdější době státy, které už tiskly i papírové bankovky, udržovaly tzv. zlatý standard, kdy je hodnota měny odvozována od smluveného množství zlata. Dodnes je zlato oblíbené jako investice, především v nejistých dobách.
Zlato je již po staletí kov s trvalou hodnotou. V naší kolekci Nejmenší zlaté mince světa najdete mince z ryzího zlata, které zobrazují výjimečné osobnosti, významné stavby, ale i přírodní unikáty z celého světa.
.png)